Levný prut

Tak se mi rozpadl prut. Pravda, byl kolik let starý, očka na něm již moc nedržely, vlasec to chtělo převinout za nový, ale holt člověku se nechce, dokud to jde. Ale teď najednou došlo na křup a z proutku milého zbyly několik kusů. Tak jsem prohlížel co a jak (a smutně svou peněženku) až mi nakonec kamarád poradil za 60 kč od větnamčíků. Stejně většinou chytím nějakou malou plotičku, maximálně tak malého kapříka a na ty to stačí. Takže holt došlo i na výměnu vlasce na původním navijáku, celkem investice 150 korun. (Do toho se vlezlo i pár olůvek, náhradou za utrhaná) Jasně, ne že by ten nový prut byl o moc solidnější, než ten starý, ale pár let vydrží než se to celé opět rozpadne. Snad

Plotice na říčce

Tak mě zavolal kamarád, a prý, jestli něco dělám, a když ne tak ať dorazím, že je u řeky a chytá. I dojel jsem a podle nápovědy na telefonu dorazil na patřičné místo, takové to boční rameno vltavy co je ve stromovce. A překvapivě, ačkoliv okolo křičí děti a do řeky se skáčí ochladit psiska, tak tam je ryb docela požehnaně. A nejen prcků, k vidění byli (ale nezabrali) i kapříci tak minimálně 50 cm a dokonce i štika poklidně projela kolem. Ale na tu jsme neměli vybavení, obyč vlasec by překousla a ani by si neuvědomila, že něco hryže. A také jsme neměli žádné vhodné návnady, ani žádnou žížalku či červíka, chytalo se na kuličky z housek. Ale fakt je, že potěšení z lovu člověku dodá i dvaceticentimetrová plotička, ono se to nezdá, ale když zabere pořádně, tak to s prutem pěkně škubne. A leckdy takový prcek bojuje lépe než daleko větší kapřík. A když jí pak máte u břehu, vidíte krásné tělo s rudýma očima. Akorát že se nám nikomu nechtělo takovým prckům ubližovat, tak jsme je pochopitelně házeli zpátky, jen to kamarád fotil, bohužel jen mobilem. Určitě si příště nesmím zapomenout vzít ssebou foťák, už kvůli té spoustě kytek a kachen, které tam jsou. No a jednoho dne tam snad chytíme i něco patřičně většího než jen prcky.

Rybáři vysazují úhoře

Úhoř, kdysi oblíbená a hlavně hojná ryba nejen našich řek. Ostatně jěště před druhou světovou válkou byli běžní, stačí si vzpomenout na povídky Otty pavla, jak se strýcem lovili úhoře, stačilo tehdy jen ve vhodný čas natáhnout do řeky šňůru s háčky a ráno měli chycených několil úhořů. Akorát že následně bylo postaveno mnoho přehrad, dělajících obecně problémy všem migrujícím rybám a navíc bylo hodně znečištěno životní prostředí a z úhořů se stal prakticky vymírající druh. Aby byly vůbec občas k vidění vypouští rybářský svaz rok co rok malé úhoříky do řek a doufá, že jich alespoň pár najde po cestu do Sargasového moře, kde se úhoři rozmnožují. Inu jen tak dál, sice jich patrně naprostou většinu cestou někdo uloví (podle "moderních" rybářských metod, kdy za llodí zústává minimálně sto metrů široký pruh moře ez jediné rybičky) ale snaha se počítá. Snad jednou budeme moci opět potkat úhoře v řece. Ostatně v případě lososa už to občas platí, tam byly viděny dospělé ryby, jak se vrací na místa svého vypuštění do vloné přírody.

Tuňák

Tak jsem potkal zprávičku, že EU uvažuje o zákazu lovu tuňáků. No to jsme to jako lidstvo dopracovali, když populace volně žijícího živočicha poklesne na takovou úroveň, že je nutné uvažovat o úplném zákazu lovu, podobně jako před lety u velryb. Ostatně populace velryb se již docela vzpamatovaly, bez ohledu na zlé, velrybařící japonce. Problém s tuňákem je ten, že jej loví prakticky kdekoliv, kde se vyskytuje a nyní jsou loveny ryby s bídou poloviční velikosti než kdysi, s bídou stačí dospět a rozmnožit se. Tedy, ne že by tuňákům reálně hrozilo vyhynutí, v nejhorším případě stačí opravdu zakázat lov a tuňáka znovu vysadit na volné moře z farmových chovů, odtud ostatně pochází už teď naprostá většina ryb. Ale stejně je opravdu smutné, že se nejde nějak rozumně domluvit, a je nutné zavádět do praxe zákazy a příkazy. Na druhou stranu chápu, že rybáři potřebují nakrmit své rodiny.

Focení Ryb

Poslední dobou se rozmáhá fenomén rybu jen chytit, vyfotografovat se s ní a pustit. Tedy ne ten klasický postup: co dostanu na udici, to sežeru. Problém je, že naprostá většina takových takyrybářů či spíše takyfotografů vůbec neví co má s chycenou rybou dělat, aby jí následně vypustila zpět do přírody v dobrém stavu. Jistě, ono není pěkné tahat za skřele ani rybu určenou na pánev, ale jsou tací, co to udělají i rybě živé a pak jí hodí zpět do řeky či rybníka v domění že, bude v pohodě. A ona nebude, po práci takového neškodného rybáře patrně chcípne, ale on to neví, nebo ho to nezajímá. Na druhou stranu, existují lidé, kteří ryby opravdu nelikvidují. Diskutabilní je, jestli mezi ně patří i poměrně proslavený rybář Jakub Vágner, který je známý svými rekordními úlovky a spoluprácí s National Geographic, pro který dělá reportáže o největších rybách světa. Totiž, když byl na své (zatím poslední) expedici v Amazonii, tak při návratu od řeky nalezli, přeprali a vyfotili také sedmimetrovou anakondu. Jenže ouha, podle odborníků není had na fotce živý, ale prostě buď mrtvola, kterou našli, nebo ukázka barbarského přístupu, kdy prostě takového extrémního tvora kvůli jediné fotce ubili. Posuďte sami, ale upřímně, pár hadů jsem viděl, a aby měli takto otevřenou tlamu, když je někdo drží za krk, to se mi nezdá. Takže možná i pan Vágner patří mezi piráty přírody a jen tvrdí, že ne.

Babí léto

Opět nastalo pár pěkných dní. Pravda, podle meteorologů nám to asi moc dlouho nevydrží a navíc po ránu je již pořádná kosa. Ale denní teploty jsou příjemné, takové to babí léto. A nejvyšší čas zajít ještě párkrát k vodě, nežli nastane zima. Upřímně nevím jak kdo, ale já osobně pozdimní či zimní počasí u vody moc nemusím. Už jen, kjdyž člověk vidí ty skalní rybáře, jak se choulí v tlustém kabátu na rozkládací židličce a za krk jim prší. Mno, už mě to pořádně štve, budu si napřesrok muset konečně obnovit lístek. Zachytat si občas u známého na rybníku je sice fajn, ale ti malí kapříci jako úlovek nestojí za nic.

Sumec

Kamarád mi ukazoval fotky co chytil. Sumec o délce 122 cm, váha přes 20 kg, tlama jako krokodýl.. A kupodivu to nebylo na žádné obří přehradě, kde by člověk čekal, že se tohle vykrmí a ubde si blaženě užívat v hloubkách. Právě naopak, chodí poslední dobou na takovéhle potvory do tůněk jedné malé říčky, v níž bývá normálně s bídou půlmetr vody. Pravda, v těch tůňkách víc, ale celkově to rozhodně není žádný veletok. Naučil se poslední dobou kde tam podobné kousky jsou a kam nahodit aby nějakého vytáhl. PRavda, většinu úlovků pouští zpátky, protože mají s bídou míru, ale tenhle skončil v lednici. A že prý byl vynikající. Ale také ten souboj stál za to, skoro dvě hodiny snahy, a po záseku ho prý málem stáhl k sobě. Ono člověk asi nečeká, že má na háčku velrybu. Nu jen tak dál, takových krasavců sice není příliš mnoho, ale jediný podobný úlovek stačí ke vzpomínání na celý život.